pondělí 25. května 2015

Night Lovell - Concept Vague (2014)


Mladej, nadejnej, cernej rapper z Kanady. Silne ambientni a uderny beaty, obzvlast urbanisticka atmosfera. Urcite vam v nekterych rymech pripomene Bonese. S tim bych ale dal nezachazel, jak maj nektery lidi nutkani. V kazdym zanru si sou interpreti podobny a neni to jinak ani u cloud rapu. Night Lovell si drzi svuj zvuk a ma svoje nezastupitelny misto. Mixtape je na mym playlistu uz tri mesice a porad nemam dost. Krome jeho vlastni prace se na tom podileli producenti jako Kid Indigo, Bine, Oshi, Falco a Fifty Grand. Schvalne jak se rapper vyporada s albem, a jestli se posune nekam dal. 4/5

- Pablo Esko

Top tracky:
Live Television, The Renegade Never Dies, Off Air, Light From The Car,
Deira City Centre, Dark Light

Bandcamp:

čtvrtek 21. května 2015

Action Bronson - Mr. Wonderful (2014)


Actiona jedu už nějaký ten rok a nepřestává mě bavit.
Věčně zhulenej týpek s kořeny z Albánie je povoláním kuchař,
váží přes 150kg, s oblibou rappuje o jídle, nebo třeba
jak metá trojitý backflipy. Během setu si sám vyhazuje
lidi z pódia (nad hlavou), protože "why would I have
a bodyguard when I look just like a motherfucking
bodyguard". Na VICE má svoji gurmánskou reality show
a když se mu chce v půlce gigu chcát, dojde s mikrákem
 do nejbližší toi-toiky, aniž by přerušil song... Ale klíčem
jeho úspěchu je krom humoru a charisma také nezaměnitelný
flow plus pěkná instrumentální muzika na pozadí,
dýchne na vás Queens NY. Tak má Bronson za sebou sérii
úspěšných mixtapes ve spolupráci s top producenty
The Alchemist, Harry Fraud či Party Supplies, přičemž
"Mr. Wonderful" je jeho netrpělivě očekávaný major
label debut. No a perfekt jsou první čtyři singly
v čele s "Easy Rider". Následuje fajn poslech, ale i nějaký
ten zbytečný filler, který (nejen pro mě) malinko
sráží momentum i celkový dojem. Tak jako tak ale myslím,
 že je to solidní LP a hezky sumarizuje dosavadní tvorbu.
Doporučení - tohle je jeden z nejzajímavějších MCs posledních let. 3/5


Top tracky:
Easy Rider, Baby Blue, Actin' Crazy, Terry

Youtube:

Palisades - Mind Games (2014)


Crossení žánrů se už asi dnes nezastaví před ničím. Tentokrát to schytal generickej R&B electro pop a breakdownovitý post-hc. Na první poslech jsem byl tou drzostí lehce zaskočen (a to i přesto, že jsem milovník ranných Attack Attack!), ale po několika dnech jsem se přistihl, že mi spousta momentů z týhle desky zní neustále v hlavě a pomahají mi překonat nepříjemný pracovní den. Pravda, druhý vokál (zároveň i basák) je občas až moc "Justinovskej", ale vem to v tom šílenství čert! Chvílema je toho elektra až moc, ale pak to smete ve vhodnou chvíli zahranej breakdown a já jim to žeru i s navijákem. Prvních pět songů jede jak po másle, pak už obrátky trochu klesnou, ale pořád si to drží svůj standart. Hostování zpěváka z mých milovaných The Color Morale v People Like Us je už jen třešnička na dortu. Můžu potvrdit, že naživo fungujou věci z nový desky naprosto perfektně (tělo mě bolelo ještě dva dny po tom) a členové kapely jsou až nečekaně skromný a příjemný lidi. 4/5

- KarelSINCLAIR

Top tracky:
Bad Girls, Mind Games, Whatever You Want It To Be, No Chaser

Youtube:

středa 20. května 2015

Adventures - Supersonic Home (2015)


Side project metalovych dospelaku Code Orange. Pro vasi informaci, tohle album psali zaroven s
I AM KING, a je to extremne chytlavej indie/alternative rock s prichuti devadesatek! Kazda pisen ma neco do sebe. Hlavni zpev tady vede kytaristka a klavesistka (ne bubenik jako u CO). Nenasel sem tady ani jedno nudny misto. Rozhodne mi doporucte nejaky indie, kdyz vas po poslechu tohodle nejaky napadne. Me v tomhle zanru uz hodne dlouho nic tak nebavilo.. 4/5

- Pablo Esko

Top pisne:
Dream-Blue-Haze, My Marble Hole, Pure

Bandcamp:

Capsize - The Angst In My Veins (2014)


Capsize nejsou na poli dnešního „moderního hardcoru“ nováčky.
Něco málo již vydali, ale pořádně se prosazují, a lidem do hlavy/uší dostávaj
až nyní. Neříkám to jen jako fanoušek kapely, ale Capsize jsou kapelou ukazující hudební i technický progres. Schválně si zapni první věci, třeba Set Sail a postupuj tvorbou dále. Až dojdeš
k tomuhle albu... Kytary jsou zde výrazné, velmi silné. Basa je ve většině případů utopena
v kytarách. Bicí jsou energetické. Vokál je chraptivý s měnící se razancí agresivity, dodávající hudbě emoce. Neuslyšíš zde žádné čisté zpěvy. Co zde však uslyšíš, jsou dva guest vokály – Jay Maas (Defeater), Andreas Malm (No Omega). Celé album zní hodně dynamicky, bez stereotypní nebo opakující se pasáže. Právě naopak zmíněná dynamika zde funguje na jedničku a pozvedá album na kvalitě. Zběsilé a rychlé pasáže střídají ty klidnější, někdy přecházej úplně do pozvolného vybrnkávání, aby pak zase gradovaly. Nejvíce to jde vidět na šesté stopě
„Tension“ - dynamika a struktura skladby/skladeb je největším kladem.
I díky tomu se nebudeš nudit ani po desátem přehrání alba. Jsem z tohoto hudebního výtvoru
hodně nadšený, o to víc,že tenhle styl, je přesycen a je těžko hledat něco „lepšího“ nebo „jiného“.
Dodatek: určitě od nich doporučuju dvou skladbové EP I've Been Tearing Myself Apart. Jak last.fm ukazuje, obě skladby z EP jsou u mě těmi nejhranějšími.

- Orel

Top songy:
Linger, Pale, The Angst In My Veins, Tension

Soundcloud:

úterý 19. května 2015

Darkside - Psychic (2013)


Darkside, nový projekt, který ke konci roku 2013 vydal debutovou desku, která i v tomhle roce má své místo. Debutová deska s názvem Psychic bořila rekordy, ocenění a stvořila pojem.
Darkside tvořili Nicolas Jaar, uznávaný producent a néměně talentovaný kytarista David Harrington. Říkám tvořili, protože po vydání desky, odehrání světové turné, která se nevyhla ani ČR, oznámili konec, resp. začli zase tvořit sólově, ovšem druhou společnou desku ani jeden z nich neodmítá. 5/5


Top songy:
Heart, Metatron

Youtube:
 

Steven Wilson - Hand. Cannot. Erase. (2015)


Nenucená kombinace progresivních, elektronických a popových prvků. To je čtvrté solo album Stevena Wilsona s názvem "Hand.Cannot.Erase". Na albu se mimo jiné podílely i známá jména Marco Minnemann a Guthrie Govan. Na rozdíl od přechozího "The Raven That Refused to Sing (And Other Stories)" je "Hand.Cannot.Erase" koncept album, které vypráví o tragickém příběhu Joyce Vincent*. 5/5

*"Joyce Vincent se narodila a vyrůstala v Londýně. Vedla úspěšný život až do roku 2001, kdy přerušila veškeré vztahy s rodinou, přáteli a dala výpoveď. Joyce byla obětí domácího násilí a nejpíš pocit hanby jí dohnal k tomuto řešení. Poté se odstěhovala do ubytovny na předměstí Londýna. V listopadu 2003 navštívila nemocnici a to bylo naposledy, co jí někdo viděl. Až do roku 2006 kdy našli její ostatky ležet u zabalených dárků v jejím pokoji."

- Aleš Balon

Top songy:
Hand.Cannot.Erase, Perfect Life, Regret #9

Youtube:




pondělí 18. května 2015

Hans Zimmer - Insterstellar (2014)


Dlouho se čekalo, přesně 5 let na další überpočin tohoto geniálního skladatele. Od dob Inception, dalo se říct, že jen paběrkoval na stejné vlně, využíval již nastolených, ale skvělých zvuků.
Ale pořád jsme čekali na něco nového, jiného. Což právě přišlo v OST k filmu Interstellar.

Zimmer se spojil s Alexem Gibsonem a odletěli do Londýna, využít templářského kostela a jeho varhan. Díky sólistovi kostela, Rogeru Sayerovi, získali pro svojí tvorbu nadčasový, nebojím se říct až geniální zvuk. Zvuk, který definuje desku a číní ji tak absolutně výjimečnou. 5/5


Top tracky:
Detach, No Time For Caution, S.T.A.Y, Day One

Youtube:

JMSN - JMSN (Blue Album) (2014)


The Weeknd. Ještě před pár lety neznámé jméno. Dnes již pomalu persona RnB, známá celému světu (momentálně i díky singlu ve filmové sračce 50 odstínů šedi). Možná si říkáš, proč první věty míří úplně mimo. Důvodem je fakt, že tohoto Kanaďana miluju a občas dojdu do fáze, kdy se jím „přeposlouchám“. Takže jsem hledal něco podobného, a tak se dostal k JMSN. Pravdou je, že až si pustíš tohle album, nebude znít jako The Weeknd. Přesto Christian Berishaj alias JMSN nabízí podmanivý a uklidňující vysoký mužský hlas zasazený do R&B melodií, které zdobí kytarové linky. Abych byl upřímný, tahle věc je pro mě mírné zklamání a zároveň skrytá recenze a velké doporučení na starší album z roku 2012, †Priscilla† - brilantní to věc! Právě v porovnání The Blue Album kontra †Priscilla†, první zmiňované z boje odchází jako poražené a to jen díky tomu, že o dva roky dříve nasadil vysokou laťku, která tak připomíná tvorbu The Weeknda (ano, první řádky nebyly zbytečné tlachání mimo). Tohle je jen mírný odvar toho, co umí a proto „jen“ 3/5.

- Orel

Top pisne:
Street Sweeper, Price, Foolin

Soundcloud:

neděle 17. května 2015

NAVRATDOMINULOSTI I


Scars on Broadway - Scars on Broadway (2008)


Kytarista, potažmo zpěvák a vždy dvorní skladatel System Of A Down, Daron Malakian, si před lety rozjel nenápadnou vedlejšku, kterou paradoxně beru za to vůbec nejlepší od něj. Ovlivněn byl po žánrové stránce hlavně rockem šedesátých let, tj. klasiky jako je Bowie, Neil Young, Brian Eno, Beatles nebo Roxy Music, ale i elektronikou, trash, black, death a doom metalem, GG Allinem nebo arménskou folkovou muzikou. Celkem bizarní mix tu tvoří vlastní rockový sound. A líbí se mi, jak moc ta muzika odráží Daronovo zvláštní já a unikátní vnímání světa kolem v různých momentkách. Krása Scars spočívá nejen v jednoduchosti, jak textově, tak struktuře postavené na opakování, ale i v nesmírné hloubce zároveň - obojí významové, emocionální. Miluju hned otevírák "Serious", který několikrát vystřídá rychlé sloky s melodickým a ultra-zpěvným refrénem, přičemž Malakian na pódiu hlásí "you're so fucking serious it makes me fuckin' sick!!!". Zasněný "Babylon" vrací vzpomínky na dětskou lásku, noci v poušti, ve hvězdách a na vrcholcích střech. "Chemicals" možná dočasně rozhodí vaši příčetnost, "Enemy" roztančí, "Universe" přiměje zamyslet se nad podstatou všeho, naší nicotností, "3005" tragikomicky ujíždí na pozadí konce naší planety. Není to rozhodně něco pro každého, ale pokud vám to sedne a objevíte hloubku jako já, může to být deska k nezaplacení...
 Léta doufám, že se třeba dočkám pokračování. 5/5


Top tracky:
Serious, Funny, 3005, They Say

Youtube:
  
  


Night Hag - Gilded Age (2011)

Slusnej mix black metalu a hardcoru z Australie. Bezny postupy, takze album
nijak neprekvapi, ale ani neurazi. Ja sem si tady svoje srdcovky nasel.

Skoda, ze uz to hosi davno zabalili. 3/5

- Pablo Esko


Top pisne:
Sixth Extinction, Coolidge, Kansas, Mongrel

Bandcamp:
 

sobota 16. května 2015

Skáphe - Skáphe (2014)


Tristici se skaly a rev nekoho, koho zerou plameny. V jeskyni nebo v propasti,
 odkud slysis tenhle syrovej zvuk dlouhou ozvenou. Puda se zacne trast, a do
toho ti zacne pod nohama prystit lava. Pak ticho. A posledni riz, kdy je kazda
 duse pohrbena. Ted uz Zeme hraje svoji posledni smutnou hymnu v kostnici. Ve
vesmiru plujou kousky Zeme, a na jednom z nich se blysti posledni obelisk.
Hejno meteoritu ho roztristi na milion kousku. Dizonance. Mrazive spalujici
podivana. Zivot je vymycen. Nastalo nepojmenovany, hrozivy ticho kosmu. 4/5

- Pablo Esko

Top pisne:
Every Soul Entombed, Melancholic Ossuary,
The Obelisk Gleam, Untitled

Bandcamp:

Anicon - Aphasia (2015)


Sam sem se divil, proc kapela, ktera hraje od roku 2010, je tak silne
nedocenena. Ted uz asi vim proc. Anicon se na tomhle EP snazi vic navodit
atmosferu, ale moc jim to nejde. Zvlast v castech, kde je vokal vynechanej,
a kytarovy linky by mely cloveka nekam vtahnout, tak to funguje presne naopak.
Jakoby melodie nemely smysl a nesedely na spravnym miste. Misty se kapela snazi
o nejakou progresi; v poslednim songu se najde zapamatovatelnej riff, bohuzel pokus, vydat
se lepsim smerem nez na predchozim materialu, nevysel. Pisne sou vazne neprirozeny, vyjimkou
prvni Fall From Earth, ktera zacina prijemne melancholicky. Anicon mimochodem
pisou novy album. takze jim muzem dat jedinou sanci, ze se proberou. 3/5

- Pablo Esko

Top pisne:
Fall From Earth

Bandcamp:

pátek 15. května 2015

Houses - A Quiet Darkness (2013)


Jestli je pro nekoho letni depka Lana Del Rey, pro me to pak je tahle kapela.
Indie shoegaze duo - Dexter Tortoriello a Megan Messina - se svoji elektronikou.
Skomirajici nadeje na nejakou lasku nebo davno ztraceny leto - to si vyberte sami. Tady bici zatloukaj posledni hreb do rakve a kytara nahani post-rockovej dron, kterej vas vyvali
ve vyprahly pude. A kdyz nastoupi piano, to se ve vas vsechno otevre a vytece.
Nic nezbyde.. 4/5

- Pablo Esko

Top pisne:
Beginnings, The Beauty Surrounds, Big Light

Youtube:

Madball - Hardcore Lives (2014)


Ať je jasno, tohle review píšu jako die-hard fanoušek kapely, která už dnes patří k hvězdné neměnné, a desku od desky jen dál utvrzuje svůj status pouliční síně slávy zasloužilých veteránů, dál si rozšiřuje loajální army-base. Tím pádem nikdo nečeká nic radikálního, a nový CD je pro mě v podstatě totál sázka na jisto. Že dostanu dalších 35 minut NYHC zásadový macho muziky, hrdý, tvrdý jako život sám (nebo knockout pěstí do držky), textově pokaždý jen o kus moudřejší, na téma rodina-integrita-respekt, stejně poctivý, neústupný, od srdce. Pokud znáš, předem víš, co dostaneš. Tak je to i s Hardcore Lives, přičemž sound byl minule o něco "metalovější", hitovka do pevnýho setlistu je tady tak jedna max dvě, zřejmě hymnová "Doc Marten Stomp" a dynamická "DNA". Nechybí ani tradiční, jeden španělácký song, hostování z TERROR, H2O, WALLS OF JERICHO, a jako bonus třešnička je tu nově nahraná, tři roky stará, ultimátně výborná "The Beast". No... šlape to jak Apple hodinky (předpokládám), opět nej soundtrack do posilky a nashle vy píči v pitu. 4/5


Top tracky:
DNA, Born Strong, The Balance

Youtube:

Oliver Tank - Slow Motion Music (2014)


Vyborny chillwave/downtempo EP. Elektroniku tady ozivuje piano, housle a akustika. Zenskej a muzskej zpev sem sedne jako ulitej. Objevujou se tady znamy producenti jako Stumbleine nebo Ta-Ku. Romantika s melancholii za 4/5.

- Pablo Esko

Top pisne:
Stay, Time Slows Down When You Walk Into The Room, Her

Youtube:

čtvrtek 14. května 2015

No Omega - Occupants (2015)


Ne třeba nijak zdůrazňovat, že Švédsko je líheň mnoha známých a velkých kapel. Ale i těch malých, co umí hrát. A umí více než dobře. V žánru moderní hardcore je řadím mezi ty nejzajímavější kapely, co v posledních letech tvoří, hrají a hlavně nezapadají do průměru a změti všech těch ostatních kapel. Poslední jejich věc je pětistopové „Occupants“ (od alba Metropolis z roku 2012 uplynula již delší doba, během které stihli vyprodukovat ještě jedno album – Shame). Těchto posledních pět skladeb je ve zkratce technicky vyspělejších, rychlejších. Zároveň asi není jiné nebo lepší, než zbytek tvorby. Chyba? Nemyslím si. Pořád stejný sound, z kterého umí vytřískat maximum. Každou novou věcí dělaj krůček výše, zároveň se však drží toho, co umí, co si už slyšel. A tak zde platí jasná rovnice: pokud sis někdy dával kterékoli album No Omega, a našel si v tomhle hardcoru zalíbení, ani tady nebudeš zklamán. 4/5

- Orel

Top tracky:
Passing, Man/Monster

Bandcamp:

Cliff Martinez - Only God Forgives (OST) (2013)


Slapky, drogy, neony, bufety, nocni kluby, muay thai zapasy, potulny psi,
sracky, mrtvy kocky, preplneny kontejnery, rozhazeny odpadky, neosvetleny
ulicky,  rozpadly zdi, vraky, zebraci, nekoncici noci.
 

Cliff Martinez prekonal soundtrack filmu Drive. Jen buh odpousti
sice neni o moc lepsi film, ale tu hudbu tam uvidite. Zpusobem jakym
Martinez micha smycce s elektronikou se nemuze nicemu vyrovnat.
Jestli se nekdy podivam do Thajska, bude mi hrat v hlave tenhle soundtrack.
Az pudes domu v noci z kalby, pust si to. 5/5

- Pablo Esko

Top pisne:
Ask Him Why He Killed My Brother, Chang and Sword, Chang Vision,
Sister, Pt. 1, Bride of Chang, Wanna Fight, You're My Dream

Youtube:

středa 13. května 2015

Darkthrone - The Underground Resistance (2013)


Seru na zdlouhavý úvody, tohle je stručně o muzice a legendární Darkthrone už máte mít dávno v povědomí. Zlomová The Cult Is Alive (2006) mě uchvátila, pár let, pár řadovek uplynulo a novinka je nekompromisní, mimočasová, triumfální očista. Oldschool punkový drive, undergroundová 80's 90's heavy metal srdcovka, black, crust, divoký riffy, nahodilý ječáky, chlív a bezbřehý zdravý sebevědomí... tady se progress fakt rovná totální degress až někam do konečníku (počátků) okrajový extrémní muziky. Pouhých šest stop vyvrcholí nezastavitelnou, ubíjející 14-ti minutovou (!) jízdou "Leave No Cross Unturned", trackem, který dokonale zrcadlí prostředník od týhle nesvatý dvojice; jebat nějaký živáky, když se nám zachce, dáme session v horský chatě a nahrajem si co nás baví. Nelíbí? F.O.A.D. Zároveň... a to je super a cítit ze všeho... se Fenriz a Nocturno nijak moc vážně neberou. Tady máte ultimátní soundtrack k plakátu nějakýho béčkovýho braku v hlavních rolích s krvelačnou barbaří děvkou (KOZY) po boku se zarostlym nabušenym primitivem, jeho mega sekerou, dickem až hezky u kolen. Odpad za 5/5.

Ondra Slasher Novotný

Top track:
Leave No Cross Unturned (poslechni, a máš jasno)

Youtube:

Poznámka pod čarou:

Darkthrone nedávno zveřejnili fotku alba Aq' Ab' Al'.
 To je rozhodně pocta pro tenhle mayskej black metal
Volahn (Eduardo Ramirez). Jeho album je vubec prvni,
ktery sem na tomhle blogu recenzoval. 
Podivejte se a poslechnete tady.
 
- Pablo Esko


úterý 12. května 2015

Russian Circles - Memorial (2013)


Mike Sullivan, Dave Turncrantz a Brian Cook z Chicaga vymysleli na tomto
albu hodně originální koncept. Post-rock/post-metalový vlivy, zahraný
v atmosféře ruský tajgy, která dokáže být krásná a zároveň děsivě rozsáhlá.
Místy taky songy zavádějí člověka do atmosféry nestabilní,
industriální kovový budovy. Kombinace kytara a ambient tady
krásně ukazuje svojí potenci, jak dynamicky tak melodicky.
Během poslouchání jsem se ani jednou nenudil,
atmosféra mě vtáhla do své melancholické podstaty.
Oproti předchozím albům mi Memorial přijde temnější. 4/5

- Jerry

Top pisne:
Deficit, Cheyenne, Memorial

Bandcamp:

Super Mutant - Grave Steps (2013)


Totalni mathcore sludge grind rozmrd. O "zpev" se staraj dva
powerviolence vokaly, ktery silne pridavaj na nasranosti,
a chaoticky riffy, ktery sou obzvlast chytlavy.
Vzhledem k tomu, ze se kapela nedavno
rozpadla, tak sem se o nich chtel tady
aspon zminit. "Posmrtne" meli
nahrat a vydat jeste jedno
album, ale zatim
to vypada, ze
sliby chyby.
4/5

- Pablo Esko

 Top pisne:
 Tasting Blood, Grave Steps, Polarized

Bandcamp:

pondělí 11. května 2015

Blood Orange - Cupid Deluxe (2013)


Kdybych to rekl hodne strucne, Blood Orange je v podstate funkova verze The Weeknd.
Tohle album radim na nejvyssi pricky mych oblibenych interpretu. Devonté Hynes
ma svuj osobitej zpev a k tomu neskutecne dobry groovy kytary a beaty. Tenhle
clovek prinesl hudbu z 80. let, aby dokazal lidem, ze funk neumrel (popravde,
nedavno sem cetl o jedny statistice, ktera tvrdila, ze popova scena v 80.
letech byla nejnudnejsi vubec). K tomu pripoctu srdceryvny soulovy melodie,
neonovy syntaky a umelce, ktery se na tomhle podileli (Clams Casino,
Samantha Urbani z Friends, Adam Bainbridge z Kindness,
David Longstreth z Dirty Projectors, Caroline Polachek z Chairlift),
a mame tu  album roku 2013. Cupid Deluxe proste exceluje
na cely urovni, pisne sou dokonale vyvazeny mezi tanecnima
a melancholickyma baladama.. a nechybi tady ani rap
(Skepta, Despot). Silne doporucuju lidem, ktery hudbu
z "osmdesatek" neposlouchaj. Jako ja. 5/5

- Pablo Esko

Top pisne:
Chamakay, You're Not Good Enough, Uncle ACE,
 No Right Thing, It Is What It Is, Chosen, Clipped On,
Always Let U Down, On The Line,
High Street, Time Will Tell

Youtube: